Mars je mrtvá planeta, měli by jsme se spíš soustředit na to jak se dostat na venuši, jak to tam zkulturnit a ochladit. Venuše je budoucnost, MARS je minulost.
Odpovědět0 7
Mno. Na Marsu máš v "mírném pásmu" -50C až nulu. To umíme docela v pohodě ohřát, dokonce jsou na to některé skupinky lidí zvyklé. Venušanských mírných +350 máme dost problém zchladit, navíc v podmínkách, kdy je běžná horká kyselina. Což je vážný problém.
Odpovědět3 0
Jo běžně je tam 450°C, tlak 90x větší než na zemi a prší kyselina. Tohle bych chtěl zkulturňovat.
Odpovědět3 0
Tak elektrický motor ze supravodiče při pokojové teplotě by byl taky terno. To, že si někdo přečetl statistiky tohoto materiálu a pak tvrdí bingo je to super věc na kopule na Mars, z něj nedělá spásnou věc. Tak za prvé hned na úvod jeho výroba odstraněním kapaliny z gelu. Pokud bychom tam dokázali postavit továrnu na tuhle srandu, tak nejspíš s jaderným reaktorem v klasické kopuli s potřebným tlakem někde u polární čepičky, kde je dostatek vody pro reaktor i pro výrobu v megalomanském stylu kopulí. Za další, materiál je porézní a určitě by se hned zasvinil Marsovským prachem rychleji než solární panely Curiosity a pak by byla tma. Pokračujeme, je dost křehký, takže žádná sláva, když do něj narazí nějaký větší kamínek, písečná bouře na Marsu by pěkně obrousilo těch pár centimetrů a zbytek by zasypal. Navíc při kontaktu s vodou zase geluje a odkápnul by na kytičky dole, kde prostě vlhkost být musí. Celou tuhle srandu můžeme zabalit do skla, ale tím nabere na váze jako svině a safírové sklo není nejlevnější a to by klidně mohli aerogel vynechat a udělat to duté s filtrama na UV. Takže se nejdřív musí postavit ideálně uhlíková kopulová konstrukce, kde budou pospojovány jako včelí plástev. Pro případ rychlé výměny by ty kopule musely být alespoň v sobě 2 a pro všechny případy nějaký zasouvací titan-bor-wolframový kryt, kdyby mělo něco přilítnou co řídká atmosféra nenechá shořet. Kopule vypadají fajn, ale před radiací neochrání a v příštích 100 letech se to asi nezmění.
Odpovědět1 1
Aerogel, to asi bude něco se vzduchem. Jak je na tom se vzduchem Mars?
Odpovědět0 3
Atmosférický tlak 0,7–0,9 kPa
Oxid uhličitý 95,32 %
Dusík 2,7 %
Argon 1,16 %
Kyslík 0,13 %
Oxid uhelnatý 0,07 %
Vodní páry 0,03 %
Oxid dusnatý 0,01 %
Neon 0,000 25 %
Krypton 0,000 03 %
Xenon 0,000 008 %
Ozón 0,000 003 %
Pro nás prakticky úplné vakuum, a nedýchatelné ani po stlačení, rostliny by to snad měly zvládnout, po stlačení. Ale nevím, desetina promile oxidu dusnatého je stále docela dost. A nejde zrovna o zdravou látku.
PS: ale aerogel z toho půjde vyrobit zcela určitě, jestli myslíte tohle.
Odpovědět0 0
Skrz ně také může projít dostatek světla na to, aby zajistilo fotosyntézu rostlin.
Na Marsu je v nejlepším případě intenzita světla 1/4 pozemské. Nepopírám, že jsou rostliny, které v tom přežijí, ale rozhodně to není tak, že by se dala pod "přírodním sluncem" pěstovat bujná vegetace. Ostatně taková hyperaerogelová krytka poslouží jako skleníček co se týká teploty, ale ne tlaku. A tlak je tam velmi malý. Alias běžné pozemské rostliny jedině pod pořádnou pevnou kopulí s intenzivním osvětlením a přetlakem.
Odpovědět2 0
intenzita slunečního záření na Marsu je asi 44% té pozemské...
Odpovědět1 0
Ale i tak. V podobné polotmě sice dost rostlin přežije, ale prosperovat zrovna nebudou.
Odpovědět0 0
Ale prd... 44% není polotma ani náhodou. Rostliny ve stínu a polostínu v takových podmínkách prosperují běžně.
.
Přes den je maximum mezi cca 70-100k lx (jasný den).
Než o celkový výkon (intenzitu) jde více o kvalitu spektra, tedy vlnovou délku potřebnou k efektivní asimilaci. Jsou to části spektra označované jako chlorophyl A a cholorophyl B. Pokud jsou přítomné celkový výkon není až tak zásadní. Každý majitel hydro ci aeroponie vám řekne své. Už se tolik nesvítí 1000W výbojkami. Už jsem viděl i meloun vypěstovaný pod 48W LED.
Odpovědět2 0